O KAPELE - The Scoffers [ðə ˈskɑː.fɚz] je česká rocková kapela, kterou roku 2011 založili Tomáš "Pospy" Pospíšil (zpěv), Ondra Prchal (kytara) a Vojta Růzha (baskytara), po pár letech se ke kapele přidal Vítek Příkaský (kytara). Kapela vystřídala několik bubeníků, počínaje Zdeňkem Drábkem, přes Matěje Macka, Tomáše Hájíčka Jr. (Krucipüsk) a Honzu Jirsu až po současného Vojtu Šilhána (Imaginárium a Big'O'Band). Koncem roku 2018 prodělala kapela zásadní personální změny, z kapely odešli Vojta Růzha a Ondra Prchal, na baskytaru byl obsazen Honza Plášil (SHK). Kapela má za sebou více jak 250 živých koncertů po celé ČR. Mezi významější akce patří festival Benátská noc, kde se The Scoffers ukázali už v roce 2012. Několik tisíc lidí ji mohlo slyšet na na hlavní stagi festivalu Burger Fest 2015 na Výstavišti Praha. V roce 2016 kapela vyhrála český Hard Rock Rising pořádaný celosvětově společností Hard Rock Café, o rok později hrála pro plný stadion na malé stagi libereckého Léto Festu. V roce 2018 odjela na jaře úspěšnou tour jako support libercké legendární kapely Krucipüsk, v jejímž rámci se podívala i do plného Lucerna Music Baru. Pro rok 2019 má v plánu vyrazit na jarní tour, natáčení EP a pokusit se dobít stage letních festivalů.

Tomáš „Pospy“ Pospíšil – Lev salónů, frontman, bohém a po Krakonošovi nejvousatější člověk ze severu Čech. Má tolik kytar, že před jeho domem pravidelně stávkují Greenpeace a házejí mu biocihly do oken – Pospy je však poctivě recykluje – hází jim je zpět. Když nepomohou biocihly, zahajují protestující často hladovku. A tu se projeví pravá Pospyho tvář – je totiž světově vyhlášeným léčitelem vegetarianismu a hladovění obecně. Bůčkem přecpaní zelení mírotvorci pak kapitulují a za zvuku zpěvné Tomášovy kytary se šourají jeden po druhém pryč. Jo a kdyby se vám zdála barva jeho hlasu podobná jednomu známému grungeovému zpěvákovi, tak je to pravda. Skutečně má hlas podobný. Komu? O tom se přou lidé už od začátku THE SCOFFERS. V naší kapele převládá názor, že jeho hlas je nejvíce podobný Barrymu Gibbovi z BeeGees trochu líznutý Tinou Turner.

Jan Plášil - Basová kapacita. Basy nejen že precizně ovládá a rozumí jim, ale ony vlastně basy ovládají Honzu alias Plášu a též rozumí ony jemu. Když o někom řeknete, že tichá voda břehy mele, získáte dojem klidného a nenápadného introverta, jenž krůček po krůčku tiše mění svět kolem vás. Tak Pláša ho mění taky. Jen ne tiše a poklidně. Jeho "tichá voda" je spíš výpusť Tří Soutěsek (ta velká vodní nádrž v Číně) po období dešťů. Jeho obličejová mimika je nevídaná a zcela nepřehlédnutelná. Je milovníkem vozů značky BMW. Kdyby nebyl basákem, mohl by být i hercem. Jeho výkřiky "Imagináááárium", které onehdy volal z jedoucího auta staženým okýnkem, zůstanou v našich pamětech pro vždycky. Jako jediný z nás umí jezdit do suterénu výtahem zcela sám a kdykoli se mu zachce. Je hudebně študovaný a graduovaný pročež ovládá jazzovou teorii i praxi a vždy, když si chce od těchto věcí odpočinout a promluvit si s lidmi těmito věcmi zcela nepolíbenými, tak hraje s námi. Suchost jeho humoru je někde kolem 0,2mm ročně, tedy extrémní suchost, sušší vtipy vypráví už jen jeho strýc Troud, toho času na dovolené v poušti Atacama. 

 Vojta Šilhán - Sheldon Cooper kapely. Pravděpodobně operuje v Matrixu a všechno vidí jen jako vodopády zeleného kódu. Říká bez okolku co si myslí, pročež si jistě každý dovede představit, proč je nejmilovanějším hudebníkem a člověkem široko i daleko. Chtěl by být firemním hráčem na bicí značky Sonor, ale značka Sonor bůhví proč nechce jeho. Jeho záliba v klavíru a dalších melodických nástrojích už nejednoho zanechala tápat, proč si vybral ke hře právě spíše rytmický nástroj. Přesto se svou virtuozitou snaží vyloudit na bicí i melodii, přestože všem okolo to přijde jako "bum & prásk". Běhá dobře a běhá rád. Je to člověk s nejstarším telefonem nejen v kapele, ale i ve střední Evropě. Jeho telefon je tak starý, že na něm nerozchodíte ani hada a traduje se, že pamatuje nejen technologickou revoluci, ale i tu Sametovou. Tento telefon má proto, aby nemohl přijímat smsky z Pospyho iPhonu a následně se vymlouvat, že o ničem nevěděl a že mu nic nepřišlo. Je to největší dříč a pedant. Ostatní se mu bojí volat a na cokoli se ho ptát. Drží Guinessův rekord v rychlosti balení svých bicích. Jednou balil dokonce tak dlouho, že ho kapela, hrající v klubu další den po nás, najala na záskok.

Vítek Příkaský – Znalec dobrého jídla. Píše neskutečně dlouhé emaily (zakrývá tím to, že neumí mluvit). Emaily proto, že kdyby musel zprávy psát na papír, zcela by zvrátil rovnováhu v dřevařském průmyslu. Má rád staré omlácené kytary, ale moderní digitální technologie (nemá a nechce lampový aparát). Je členem KNT - Klubu Nepřátel Turistů. Nesnáší běžky, plavání, jízdu na kole a běhání - pročež se (když se vydýchá) směje Vojtovi Šilhánovi (který naopak běhá dobře, běhá rád). Z jídla nejlépe maso a sladké. Z masa nejlépe žebra, burgery a steaky, ze sladkého nejlépe dorty a moučníky. Mezi jeho hrdiny patří Bud Spencer, Kung Fu Panda, Hulk, Oliver Hardy, Krokodýl Dundee, Peter Griffin, Lex Barker a Roman Holý. Mezi jeho oblíbené kapely patří Foo Fighters, Deftones, Periphery, Thrice a další. Je absolutně nepolíben citem pro módu, nechápe koncept módních trendů. Pohodlné oblečení a obuv nosí mnohdy až do jejich roztrhání. Chce si udělat zbrojní průkaz, což jak sám říká nemá žádnou souvislost se vztahy v kapele. Jako jediný na světě dokáže zničit svým agresivním potem nové struny za 20 minut - čímžto nepřímo nabízí spolupráci pro endorsing jakéhokoli výrobce strun výměnou za jejich kontinuální dodávky. Je vášnivým brusičem nožů, což je aktivita, u které dá spočinout jinak věčně hlasitým myšlenkám nad budoucností kapely.