Oswald Schneider je skupina stojící sice na okraji obecného povědomí, leč s velmi pevnou pozicí. Pro zasvěcené jsou kapelou, která je s pojmem domácí alternativní scény spojena takřka neoddělitelně, a to po dobu celé své, více jak třicetileté, historie (nebo minimálně od doby, kdy jim začaly vycházet studiové nahrávky). Společným jmenovatelem jejich desek je skutečnost, že v kontextu doby, ve které vycházejí, jsou vždy dostatečně "moderní", přitom stále podobně ojedinělé a originální. Stylově ji vymezit je skoro nemožné - proto si publicisté v jejím případě již léta vypomáhají škatulkou "alternativa". A skupina Oswald Schneider je alternativou vskutku k lecčemus: k rocku, folku i popu zcela nesporně. Písně jsou cítit  klubovou taneční scénou - s jejími nejzajímavějšími domácího formacemi kapelu spojuje i záliba v lehoučkém jazzu. Nevšední je důraz na textovou složku skladeb: vedle zhudebněných básní (mj. Boris Vian či korejská poezie) snesou přísná měřítka i texty zpěváka a kytaristy souboru Luďka Majera. Poslední tvorba skupiny Oswald Schneider je odrazem žánrového přerodu, který byl na koncertech zcela patrný už od minulého zářezu v diskografii, úsečka alternativa - jazz se proměnila v trojúhelník, když se třetím bodem sféry zájmu a směřování stala taneční scéna. Způsob, jakým k ní O.S. přistupují a jak naprosto přirozeně kloubí její vliv s tím, na co jsme od nich byli vždy zvyklí, svědčí o tom, že se nejedná o kalkul v oslovení nových posluchačů ani snaha o trendovost. Rytmy, kytara i klávesové party jsou tu v až obdivuhodné harmonii. Což ovšem platí i o projevu obou zpěváků. Svými vystoupeními kapela potvrzuje nejen své muzikantské kvality, ale také fakt, že i na inteligentní hudbu obecně označovanou za alternativní se dá velice dobře tancovat.