Drozdíci se neberou vážně (Český Brod)
Mf Dnes - Střední Čechy (29.09.01), autor Karel Souček

Již dva roky existuje na Českobrodsku veselý projekt Drozdíci, který tvoří stálá dvojice Jan Jeřábek a Jan Šercl. Podle potřeby je doplňují hostující muzikanti, většinou členové místní heavymetalové skupiny Cruel Barbarian. Drozdíci nemají žádné ambice, nikam se netlačí, nic neberou vážně a nejméně sami sebe.
"Původně jsme s Honzou Šerclem tvořili texty, které skodolibě útočily na naše známé. Ty jsme potom roubovali do melodií populárních šlágrů, na což zareagoval Marek Neckář, zpěvák a kytarista Cruel Barbarian. Navrhl nám, že hudbu k textům složí on a to tak, že použije vždy první nápad, který se mu při čtení textu vybaví. Tak se i stalo," uvedl Jeřábek.
Svoji prvotinu nahráli Drozdíci v létě loňského roku v českobrodském studiu U kravaty, nacházejícím se v Šerclově garáži. Kromě Jeřábka a Šercla se na albu podílel Marek Neckář, který složil veškerou hudbu a nahrál všechny nástroje, zpěvem a sbory pak ještě Vítek Živanský, Aleš Komárek a Radka Skalická. Nahrávka obsahuje sedmnáct skladeb včetně bonusové předělávky od skupiny Uriah Heep. Sami členové charakterizují styl své produkce jako přímočarý úderný metal.
"Za největší úspěch považujeme rozprodání prvního nákladu CD při červnovém křtu. Všech padesát kusů bylo rychle pryč. Problémy prakticky nemáme, což je dáno tím, že Drozdíky bereme jen jako srandaprojekt, s čímž souvisí minimální koncertní činnost. Naše budoucnost je limitována dalšími aktivitami Marka Neckáře, který hraje nejen v Cruel Barbarian, ale také v nové českobrodské rapové skupině Klucy a navíc ještě další projekty chystá," uvedl mezzosopranista a textař Drozdíků Jan Jeřábek.

Popiska pod otištěným fotem obou hlavních Drozdíků je kouzelná, posuďte sami: METALOVÍ PTÁČCI!!!

Kolínsko (23.06.01), autor Zdeněk Hejduk

Dnes večer pokřtí v oblíbené hospůdce svoji desku recesistická českobrodská skupina Drozdíci, autor hudby Marek Neckář má další veselé projekty. Dobrým jídlem a pitím pokřtí dnes s přáteli v českobrodské restauraci Lidový dům kapela Drozdíci stejnojmennou desku.

Hospodské rýmovánky

Jako většina jiných projektů, vznikla i recesistická skupina Drozdíci v restauračním zařízení. „Seděli jsme v hospodě a rýmovali situace, které zde vznikaly a na všeobecně známé melodie je potom vyřvávali,“ vzpomíná Jan Jeřábek na první impulsy vedoucí k založení Drozdíků. Honza je však zároveň manažerem metalové kapely Cruel Barbarian a když jejich kytarista a zpěvák Marek Neckář slyšel snahy amatérských textařů roubovat jejich výtvory na známé šlágry, nabídl jim složení původní hudby. „Sedli jsme si v lokále s úmyslem něco zplodit na historky, které se nám v životě staly, výsledek jsme donesli k němu domů a on do druhého nebo třetího dne vymyslel muziku.“ líčí Jeřábek další vývojovou etapu. A jaký hudební styl zvolil Marek pro Drozdíkovy veselé příběhy? „Je to samozřejmě rock, ale oproti Neckářově mateřské kapele je jednodušší a troufnu si říci, že i hitovější,“ naznačuje Honza Jeřábek směr. Společně s Honzou Špindou Šerclem jsou zakladateli skupiny a jejími textaři.

Slovní písničkový fotbal

„Jednoho napadne věta, která je sice vtipná, ale vůbec se nerýmuje a ten druhý ji vzápětí upraví tak, že humor zůstane a ještě zachová rým. Je to takový slovní fotbal,“ nastiňují oba autoři styl hospodské práce. „U Drozdíků však pojem rým znamená už to, pokud se ve slovech na konci strof shoduje jedno písmeno,“ směje se naivnímu básnictví Neckář. Faktem však zůstává, že lidé z hospodské komunity Drozdíků úryvky písniček citovali dávno před dnešním vyjitím desky. Tu doplňuje obal s vytištěnými texty a nutno přiznat, že se oběma básníkům podařily i takové slovní perly „absolutních rýmů“ jako jsou Bill-byl, párty-party či vlasy-asi, které by s radostí přivítala i renomovaná kapela. Samozřejmě, že nejvíce se baví ti, kteří se v jednoduchých písničkách – příbězích poznají a jimž je také album především určeno. Kapela má za sebou zatím jediné živé vystoupeni. „Uskutečnilo se v Praze Na Proseku, vystoupili jsme s jedinou, zato ale kvalitní, písní jako speciální host Cruel Barbarian. Bohužel to ale nezvládl zvukař,“ říkají oba Honzové. „On má totiž Honza Šercl takový hlas, že zpívající do sborového mikrofonu, dokázal přeřvat nejen všechny nástroje včetně bicích, ale i tři sboristy,“ obhajuje mistra zvuku Marek Neckář.

Podpisový arch

„Závěrečným bonusem šestnáctipísňové kolekce je diskotéková verze písničky od skupiny Uriah Heep, kterou hrál už Cruel, takže je to vlastně cover coveru. Zpívá tam s námi ještě Markova sestra, což je asi jediný člověk na té nahrávce, který to umí,“ vrací se Šercl opět k čerstvě vypálené desce. „Ona s ní však odmítá být jakkoliv spojována,“ doplňuje bratr, což potvrzuje i fakt, že není uvedena na podpisovém archu. Drozdíci totiž neponechali nic náhodě a doprostřed obalu vložili bílý dvojlist s vytištěnými jmény protagonistů nahrávky, připravený fanynkám a fanouškům k podpisům. Kromě již jmenovaných obou duchovních otců Jeřábka a Šercla, z nichž první na desce zpívá mezzosopránem a měl na starosti obal a texty a druhý má kromě slov připsán „brutal growling“. Jména hostů jsou na zadní straně obalu oddělena, nicméně na podpisovém archu nechybí. Pokus o zpěv, (vz)dechy, recitaci, sbory a vyhřívání studia má připsáno Radka Skalická, pod hudbu, nástroje, zpěv, sbory a produkci se podepsal Marek Neckář, rozechvělým zpěvem, aritmií, sbory a soustavnou profesionalitou se pyšní Aleš Komárek a celou desku natočil, smíchal, vyprodukoval, vypomohl s vokály a málem ztratil nervy další „Barbar“ Vítek Živanský. „Verzí je víc, ale hlavně si tak říkáme proto, aby bylo ihned jasné, že se nejedná o vážný projekt,“ přiznává Jeřábek legendu názvu.

Když Holki, proč ne Klucy?

Drozdíci však nejsou jedinou veselou partou v Českém Brodě. Neúnavný Marek Neckář stojí i za další myšlenkou: “Dali jsme dohromady kapelu Klucy, když se dívčí skupina může jmenovat Holki, proč by nemohli vzniknout Klucy s tvrdým,“ směje se dvojsmyslně. „Je nás osm tanečníků a produkujeme techno, jenom rapujeme a tančíme, s tím bychom mohli konečně prorazit,“ vysvětluje rocker, který podle svých slov stáhl asi tři tisícovky různých samplů z internetu. „Jako jsme loni natočili v garáži Drozdíky, tak letos bychom chtěli nahrát tenhle projekt. Zatím nemáme ani notu, ale už existují asi čtyři texty, bude to opravdu brutální techno. Mysleli jsme si, že konečně uspějeme, ale když na horách začala vznikat slova a přítomné dívky jenom zaslechly nápady, co z nás padaly, tak se chytaly za hlavu, že v životě nic tak sprostého neslyšely. Takže asi díru do světa neuděláme.“

Svěrák a Uhlíř Revival

Posledním plánovaným Neckářovým projektem je kapela Svěrák a Uhlíř Revival. „V Cruelu jsme vždycky jednu, dvě písničky od těchto autorů natočili, ale oni jich napsali hrozně moc a všechny jsou skvělé. Mám doma všechny jejich desky a je to neskutečný nářez. Už o tom mluvíme dlouho, ale neradi bychom skončili jako Děda Mládek Illegal Band, který už má tolik kšeftů, že mu nezbývá čas na vlastní kapelu,“ ubezpečuje závěrem Marek Neckář všechny své metalové fanoušky, že jej humorné úlety od tvrdého rocku definitivně neodvedou.


RECENZE:

Zdroj: Big Beng! (22/2001), autor Bohouš Němec, hodnocení 2 (z 7 max.možných)
Vedlejší projekt heavymetalových Cruel Barbarian se jmenuje Drozdíci a aktéři o něm mluví jako o legračním bigbeatovém vyblbnutí. Budiž, některé texty jsou k pousmání. Třeba ten, jenž popisuje Jardu Špuláka, kterak pospíchá na koncert Divokýho Billa. Podobných modelů je na demoCD povícero, bohužel převládají slabší momenty. Ani po hudební stránce nejde o úplný průšvih. Spíše zaráží pěvecký projev, který velmi znehodnocuje celkový dojem. Vím, že to byl záměr, ale poslouchat sedmnáct skladeb v tak falešném provedení, moc nelze.

Zdroj: MetalMania (17/11/2001), autor Michal Gelbič, hodnocení 2 (z 10 max.možných)
Jako několikaletý fanda grupy CRUEL BARBARIAN jsem s notnou dávkou zvědavosti sáhl po jednom z jejich vedlejších projektů "Drozdíci". Šibalský úsměv frontmana kruťasů a honorárního "drozda" Máry Neckáře v jedné osobě naznačoval, že mne čeká něco opravdu nezapomenutelného. Již úvodní intro spolu s druhým trackem Drozdíc mě přivedli do střízlivého vědomí, že v tomto projektu nepůjde o nic jiného než jen a pouze o recesi. A to recesi ještě hlubšího zrna než jakou nám kdysi předváděli "legendární" ALKEHOL. Ústředním tématem "Drozdíků" jsou "českobrodské povídky", jenž se přímo či nepřímo vážou k protagonistům "ptačího" projektu, což ve svém důsledku znamená pouze to, že třeba i vtipné, sarkastické poznámky "nám nezasvěceným" neřeknou prakticky vůbec nic. Po hudební stránce lze projekt hodnotit jako mírně podprůměrný. I když je třeba přiznat, že občas hudebním blábolem problesknou zajímavé motivy, které by se po řádném rozpracování mohly stát základem něčeho většího... Práce na textu dle mého odhadu zabrala maximálně 2 dny. Zpěv je zastoupen jak amatérským bečákem, tak "polobrutálním" chrčákem, k tomu přidejte sbory a občasnou recitaci doplněnou o dívčí vzdechy... Ze 17ti pokusů bych z totálního patosu vyzvedl pouze písně Škvárovej Bill a Plakáty. Pokud bylo smyslem projektu pobavit sebe a blízký okruh známých myslím, že cíl byl splněn nejspíše na výbornou. Pokud jsou však pánové vaše ambice větší - raději zapomeňte a investujte čas a energii do něčeho smysluplnějšího. Éra hospodských odrhovaček tohoto tipu je dávno pryč!

Zdroj: Spark (10/2001), autor Luboš Martinec, hodnocení 2 (z 6 max.možných)
Tedy zejména pánové z Cruel Barbarian prominou, ale při poslechu toho, co se urodilo v drážkách recenzovaného CD, jsem si občas připadal jako v pohádce o špatném vtipu a ještě jsem měl pocit, že okolo mě v nebezpečné blízkosti pobíhá strašák ALKEHOLU. Ono totiž když si našinec přečte, že autorem veškeré hudby a vrchním dohlížitelem je Marek Neckář (jinak vůdčí persona výše zmiňovaných tuzemských speedmetalistů) a srdce mu poskočí radostí, čeho že se to zase nedoslechne originálního a vkusného, nemůže se pak nikdo divit, ze reaguje právě takhle. Ale abych vnesl do věci trochu jasna. DROZDÍCI mají být bočním sranda projektem CRUEL BARBARIAN (dále také baskytarista Vítek Živanský), jehož definitivní tvář významným způsobem ovlivnil i jejich manažer Jan Jeřábek a letitý fanoušek kapely Jan Šercl, kteří se (pokud jsem to dobře pochopil a naposlouchal) podělili o texty a zpěv. Tak, základní informace bychom měli, a z které strany teď přistoupit k tomu morovému sloupu? Předně pokud bychom chtěli pochopit smysl celého projektu, je nutné vědět, že je zřejmě inspirován a určen pro blízké okolí „Krutého barbara“, snad pro partu kámošů, co si spolu dost často přiťuknou škopkem (i když, na tom není nic špatného, že?), a že tedy pro nás ostatní bude dost těžké zorientovat se v textech, které vycházejí ze zážitků z takových příležitostí. Nota bene když jsou napsány tak hrozivým způsobem, že nemůžu ani citovat, protože mi nikdo nezaručí, že si tenhle článek všichni budete číst až po dvaadvacáté hodině. Když se zkrátka v průvodním dopise píše, že „texty jsou tématicky omezené (možná nejen tématicky, ale prostě omezené)“, nelze než horlivě přikyvovat a říct, že snad trochu soudní ti hoši budou. Další skálou úrazu je zpěv. Jan Jeřábek moc zpívat neumí a Jan „Špinda Morrior“ Šercl (ehm, co by asi na jeho „brutal growling“ řekl takový Chris Barnes) už za mikrofonem neměl stát vůbec. Přesto si jich užijete téměř ve všech skladbách, až mi dokonce vrtá hlavou, jestli to celé skutečně není vtip, ale pak bych zase nechápal, proč vůbec přišel na naši adresu. Jedinou berličkou, o kterou se tak DROZDÍCI mohou opřít, zůstává hudba Marka Neckáře, protože i když (alespoň dle mého) do ní nevložil celých svých sto procent, jak to dělá u C.B., přece je z ní cítit jeho skladatelské nadání (namátkou „Tequila“, „Fuchtle“, „Tarzan“ nebo “Škvárovej Bill“). A hlavně, než fernet, to já mnohem raději víno. Samozřejmě z nějakých pěkně temných hroznů.

Zdroj: Rock & Pop (9/2001), autor Petr Korál, hodnocení 2 (z 5 max.možných)
Dva členové Cruel Barbarian participovali na téhle nahrávce a rozhodně jí pomohli, protože po muzikantské stránce tenhle metalový sranda-projekt není až tak zlý. Jenže výsledek shazuje neumětelské počínání obou hlavních vokalistů, a pokud jde o texty vycházející z reálií Českého Brodu (nevyjímaje pochopitelně ani festival Rock For People), jen málokdy skutečný vtip převálcuje určitou lopotnost až trapnost – většinou je tomu přesně naopak.